Operace Ostrava | Operation Ostrava

ČESKY

V rámci rozšiřování naších obzorů (a finančních toků), jsme vyslali odvážnou výpravu, ve složení všichni (tady jeden) studenti a jeden vypůjčený pedagog, směrem na Ostravu.

Již po ránu byla tato výprava zahájena nedobrovolným tělocvikem - ukázalo se, že taktika “jít na zastávku a něco chytnout” obsahuje poněkud zásadní problém - něco může jet až za poměrně hodnou dobu.

Posílení tímto faktem poněkud odlehčilo běh na nástupiště. Dalším zajímavým zjištěním bylo, že vlak měl odjet o dvě minuty dřív, než jsme kalkulovali. Naštěstí, jemné zpoždění nám umožnilo se dozvědět další zajímavý fakt, a to že zavřené dveře od vlaku nejsou zeď, a tudíž jsou otvíratelné (zámek se podle všeho instaluje jenom zevnitř).

Toto experimentování nám kromě nelibosti posádky vyneslo i nepříliš dobrovolné školení na téma “Jak správně nastupovat do vlaku aneb vyhněte se fyzickému násilí od posádky” .

Příjezd do Ostravy nám přinesl několik zajímavých zjištění. Krom toho, že jsme koupili lístky na správné nádraží, místní vzduch byl podezřele bezbarvý - pravděpodobně důsledek příznivých severních větrů. Dále, vybavenost nádraží a jeho okolí nás příjemně překvapila - buď byly pod Ostravou nalezeny diamantové doly, nebo, pravděpodobněji, dorazili dotace na obnovu uhelných regionů.

Po krátké cestě místním dopravním prostředkem, domorodci zvaným “tramvaj”, jsme dorazili na univerzitu. Ovšem, zde nastala první obtížná část - místní značení bylo vytvořeno s úmyslem vypudit náplavy. My jsme se ovšem nedali a po krátké půlhodince jsme nalezli aulu, kde se odehrávala naše cílová akce.

Tento “Den “Zlepši si techniku”” byl očividně místním výrazem pro den otevřených dveří. Takže mezitím, co se naše pedagogická skupina bila za výuku podnikavosti na ZŠ/SŠ, studentstvo si prohlíželo nabídky místního vzdělávacího ústavu.

Po tomto vzdělávacím zážitku byl v plánu oběd. Ovšem, opět se prokázal zdejší odpor proti náplavám, když nám ve zdejší menze, ověnčené titulem “Jídelna roku 2022 MSK”, odmítli podat, nu, cokoliv. Naštěstí, díky domácí prozíravosti, naše skupina byla dobře zásobena a s touto situací se jednoduše vypořádala.

Následoval samotný cíl naší expedice, a to 10. Green Light Startup Show, pořádaná, překvapivě, moravskoslezským startup akcelerátorem Green Light. Před samotnou show probíhal bohatý program, který jsme, rozděleni na dvě skupiny pro lepší pokrytí, jaksepatří vyposlechli.

Takže zatímco pedagogický tým se znovu pral, tentokrát o výuku techniky, studenstvo bylo vysazeno na besedu s příznačným názvem Fuckup stories. Zde jsme se dozvěděli několik skvělých cest, jak zničit rozjetý business. Doufáme, že tyto rady nebudeme muset v budoucnu využít.

Následovala ta nejlepší část jakékoliv prezentace, a to catering. Podrobnosti osvětlí fotodokumentace níže:

Poté jsme se, již společně, vrhnuli na prezentaci Sary Polak na téma AI — Konkurent lidství?. Krom toho, že jsem byl na začátku zlit kafem, nám prezentace přinesla vzkutku zajímavý vhled do AI v kontextu minulosti i budoucnosti.

O jednu chlebíčkovou přestávku později se už dostalo na samotný zlatý hřeb večera - představení projektů, soutěžících ve Startup show.

Pompéznost této show by se neztratila ani za velkou louží - dramatická hudba, osvětlení tak dramatické, že dočasně oslepnete, umělá mlha, hejtman v první řadě… prostě všechno.

Bohužel, absence vysokorychlostní tratě nás připravila o vyhlášení vítězů (a afterparty). Ale i samotné představení bylo inspirativní, a dokázalo nám, že výdělek v moderní kapitalistické ekonomice je pouze otázkou snahy (a času).

A to bude pro tenhle blog (zatím) vše. Do Ostravy se těšíme příští rok a mezitím budeme pokukovat po vídeňské verzi této akce.

ENGLISH

As part of expanding our horizons (and financial flows), we sent a daring expedition, consisting of all (so one) students and one borrowed teacher, towards Ostrava.

Already in the morning, this expedition started with an involuntary exercise — it turned out that the tactic of “going to a stop and catching something” contains a rather fundamental problem — something can go after quite a long time.

Reinforced by this fact, it made the run to the platform somewhat lighter. Another interesting discovery was that the train was due to leave two minutes earlier than we had calculated. Fortunately, the slight delay allowed us to learn another interesting fact, namely that the closed train door is not a wall and therefore openable (apparently the lock is only installed from the inside).

This experimentation earned us, besides the crew’s displeasure, a not-so-voluntary training on “How to board a train properly aka avoid physical violence from the crew” .

Arrival in Ostrava brought us some interesting findings. Apart from the fact that we had bought tickets to the right station, the local air was suspiciously colourless — probably a consequence of the favourable northerly winds. Further, the amenities in and around the station pleasantly surprised us — either diamond mines had been found under Ostrava or, more likely, subsidies had arrived to restore the coal regions.

After a short journey by the local means of transport, called “tram” by the natives, we arrived at the university. Of course, here came the first difficult part — local signage was created with the intention of driving out the foreigners. However, we did not give in and after a short half hour we found the auditorium where our destination was.

This “Improve Your Technique Day” was apparently a local term for an open doors day. So, while our teaching group was battling about the teaching oft entrepreneurship at the elementary/junior high school, the student body was checking out the offerings of the local educational institute.

After this educational experience, lunch was on the agenda. Of course, once again, the local resistance to the foreigners was proven when the local canteen, crowned with the title of “Canteen of the Year 2022 of the Moravian-Silesian Region”, refused to serve us, well, anything. Fortunately, thanks to local foresight, our group was well supplied and dealt with the situation easily.

Next came the actual destination of our expedition, the 10th Green Light Startup Show, organized, surprisingly, by the Moravian-Silesian startup accelerator Green Light. Before the show itself, there was a rich program, which we, divided into two groups for better coverage, listened to.

So, while the teaching team was once again struggling, this time with the question if to teach the technical matters, the students were dropped off for a talk aptly titled Fuckup Stories. Here we learned some great ways to ruin a start-up. We hope we won’t have to use this advice in the future.

Next came the best part of any presentation, the catering. The photo documentation below will explain the details:

Then, already together, we dove into Sara Polak’s presentation on AI — A Competitor to Humanity?. Apart from the fact that I was splashed with coffee at the beginning, the presentation gave us a really interesting insight into AI in the context of the past and the future.

One snack break later, it was on to the highlight of the evening itself — the presentation of the projects competing in the Startup show.
The pomp of this show wouldn’t be lost even in the States — dramatic music, lighting so dramatic you’d go temporarily blind, artificial fog, a governor in the front row… just everything.

Unfortunately, the lack of a high-speed track deprived us of the awards ceremony (and the after party). But the show itself was also inspiring, and proved to us that making money in a modern capitalist economy is just a matter of effort (and time).

And that will be all for this blog (for now). We’re looking forward to Ostrava next year, and in the meantime, we’ll be on the lookout for the Vienna version of this event.